Našila jsem vánoční stromečky a ozdobila jimi vchodové dveře. Vánoce poprvé strávíme ve Frankfurtu jenom nás pět a tak se na to těším, že to tady zmiňuju už podruhé. Poprvé za sedm let nás nečeká cestování, ani žádná návštěva, takže přípravy pojímám dost ležérně.
Co už mám, je napečeno. Letos jsme byly s kámoškama péct cukroví už popáté, takže se dá říct, že je z toho tradice. Přes rok se skoro nevidíme a potřebujeme si sdělit VŠECHNO, takže muži a děti starší 1 roku musí zůstat doma. Holky jedou z Ostravy a z Prahy, já z Frankfurtu, pronajmeme si chalupu někde v Čechách, kecáme a patláme. Taky pijeme. Na klesající spotřebě alkoholu se dobře pozná, jak stárneme, a na klesající spotřebě surovin, jak lenivíme. Byly roky, kdy jsme upekly i 10 druhů, až nám nestačily krabičky, ale od loňska jsme se ustálily na pěkných 4 druzích. Možná to taky souvisí s tím, že jsme manželky a matky a máme toho pečení a vaření tak nějak plné zuby.
Co stoupá, je spotřeba čaje a úroveň ubytování. Začínaly jsme ve vymrzlé chalupě, která čpěla zatuchlinou a kde ze zdi padaly obrazy, pak jsme dva roky pekly v usedlosti nějakého pána, který měl doma vafky, sbírku videokazet a kterého opustila žena, a on se s námi chtěl družit tak intenzivně, až jsme mu utekly i my, a teď pečeme na samotě u lesa ve zrekonstruované stodole. S indukčním sporákem, kávovarem na kapsle, dvěma koupelnama a saunou. Úplný luxus.
Co se nemění, jsme my čtyři. Přibývají manželé a děti, střídají se zaměstnání, společenské statusy i místa, ve kterých žijeme, a přitom jsme pořád stejné jako v těch jedenácti, kdy jsme se seznámily a staly se z nás "my holky, co spolu chodíme". Jsme jako ty tři báby z Mamma Mia, akorát jsme čtyři. Neumím si představit příjemný důvod, kvůli kterému bychom měly někdy vynechat, a jsem zvědavá, jak bude dejme tomu za 15 let vypadat naše spotřeba. A dvě z nás slaví tento týden narozeniny, takže pani jedna, pani druhá, ať se máte. A zapište si do kalendáře, že příští rok, ve stejnou dobu!
Žádné komentáře:
Okomentovat